Vzpomínky ožily. Na to, jak na tomhle stadionu sázel na přelomu tisíciletí góly Radek Drulák, obranu řídili Miroslav Kadlec s Lubošem Kubíkem, zálohu Róbert Kafka. A na střídačce veleli Slovák Ján Kocián či Karel Brückner s Františkem Komňackým. „Člověk by nepoznal, že se tu patnáct let nic nedělo,“ ocenil Komňacký rekonstrukci vnitřních prostor. „Vipka je stejná. Akorát je v ní trošku jiné obsazení a míň lidí,“ usmál se. Půl hodiny před výkopem byla obec se 2300 obyvateli ucpaná auty. V centru je provoz kvůli pracím na vozovce zjednosměrněný, před semaforem se tvořila už dva kilometry před vjezdem dlouhá kolona. Zaparkovat v úzké ulici přímo před stadionem, kde hrál před jednadvaceti lety bundesligový Mnichov 1860 v poháru UEFA proti domácím esům (0:0)? Nemožné. Štěstí, že v sobotu dopoledne nebyly v provozu pouťové atrakce, přímo sousedící se slavným fotbalovým stánkem. Ten roky chátral. Obec se však v poslední době pustila do oprav, hlavní tribunu dala do pucu. Na premiéru s nedalekou Líšní se sešlo na osmnáct stovek diváků. Mnozí dorazili pěšky, i ze čtyř kilometrů vzdáleného Vyškova. Ten zde našel azyl pro druhou ligu. Pohodlně se dostal na stadion Komňacký. Kousek od něj si v klidné vilové čtvrti postavil dům, jenom v necelých sedmdesáti letech seběhl z kopečka. „Od kostela dolů. Mám to tak tři sta metrů,“ líčil. Jeho sousedem je mimo jiné karvinský trenér Jozef Weber, jenž dodnes občas nastupuje za drnovické „béčko“. I se synem. „Jsou na tom tak dobře, že přehrávají áčko. Když proti sobě hrají, vedou v poločase třeba 6:0. Pak se to srovná, protože staří už nemohou chodit,“ smál se Komňacký. „Všechny porazí, a když se má postupovat výš, tak nechtějí,“ dodal.  Atmosféra byla fajn, počasí dokonalé. Bufety v provozu. Pivo za pětatřicet, klobásky. „Stadion si zaslouží, aby se to tady oprášilo. I když to není v takovém rozsahu jako kdysi,“ podotkl slavný občan obce u Vyškova. „Je jasné, že infrastruktura už taková není. Není možné, aby vesnice uživila takový kolos. Ale připomněli jsme si, že se tu hrával fotbal na nejvyšší úrovni. Pro Drnovice i Vyškov je druhá liga dobré řešení,“ nepochyboval někdejší asistent u národního týmu. 

Přitom ještě v půlce června bylo na chodbě před kabinami padesát centimetrů vody, za dveřmi pět. Přívalové lijáky nadělaly v útrobách paseku. Vše se ale stihlo připravit. Ve V.I.P. prostorách se podával gulášek, čepovalo pivo, na stole byly tyčinky a chleby s pomazánkou. Útulné místnosti vévodila obří televizní obrazovka. U jednoho stolu si povídali Komňacký, člen Komise rozhodčích Antonín Kordula a bývalý manažer klubu Vladimír Krejčí. K dalšímu zasedl Gottvald, pod jehož vedením fotbal v Drnovicích rozkvetl. A v roce 2006 zkrachoval.

Nyní ho přepadá nostalgie. Ke klubu ho pořád váže srdeční pouto. Byť už se v něm dávno neangažuje. „Mám radost,“ přiznal Sportu Gottvald. „Dlouho se tady nic nedělo. Jsem rád, že to vzala pod sebe obec. Investovala do toho nemalé prostředky. Některé místnosti pronajala. Vyškov se vrátí domů, ale výkonnostní fotbal na úrovni divize by si Drnovice zasloužily,“ shrnul.

3250 Takovou kapacitu má aktuálně stadion v Drnovicích pro potřeby druholigového Vyškova.

Očima trenéra: Nemám co vytknout

„Přišly skoro dva tisíce lidí. Fanoušci byli fantastičtí, atmosféra krásná. Drnovice mají fotbalový stadion, který hráče hned vtrhne do dění. My si sem jenom převezeme věci a po zápase jedeme domů. Co se týká hry a nasazení, nemůžu klukům vytknout vůbec nic. Jsem velice rád, jakým způsobem jsme se prezentovali. Nikam jsme nezalezli. V prvním poločase jsme byli lepším týmem. Schází mi jen to, abychom do toho šli ve vápně víc agresivně. Ze standardky si musíme pomoct. V tom nasazení je největší rozdíl mezi druhou a třetí ligou. Udělali jsme dvě chyby, jednou nám vyplaval obrovsky rychlý Lutonský. Nakonec jsme šli za stavu 0:1 do rizika, dali jsme Fofiho (Fofanu) na hrot a jeden centr si zaplaťpánbůh našel. Remízu bereme, Líšeň byla favoritem. 

Bylo to velmi povedené dopoledne. Náš tým chce kousat. Věřím, že v týdnu ještě přivedeme jednoho až dva hráče, aby byl kádr doplněný tak, jak chceme.“                                                                                                          Jan Trousil, trenér MFK Vyškov